Michal se postará

Nikdo nebude pacientem druhé kategorie

Nemocnice v Novém Městě na Moravě poskytuje špičkovou péči pro 120 tisíc lidí z našeho okresu. Přesto ji současný systém úhrad diskriminuje. Když novoměstský chirurg odoperuje slepé střevo, pojišťovna nemocnici zaplatí výrazně méně, než kdyby ten stejný pacient odjel do Brna nebo Prahy. Proč má mít život a zdraví člověka ze Žďáru, Bystřice nebo Nového Města pro pojišťovnu nižší hodnotu?

Lidé u nás v regionu odvádějí státu úplně stejné zdravotní pojištění jako lidé z velkých měst. Není jediný spravedlivý důvod, proč by se peníze z jejich pojistného měly hromadit pouze ve velkých centrech. Stát musí přestat rozdělovat pacienty na dvě kategorie a postarat se o to, aby každý občan měl přístup ke kvalitní péči.

V sousedním Německu měli stejný problém. Proto zavádějí reformu, kde za běžný zákrok dostanou všechny nemocnice stejně a velké kliniky jsou navíc placeny zvláštním paušálem za svou specializaci.

Co s tím budu dělat?

• Jako senátor připravím novelu zákona, která zdravotním pojišťovnám nařídí každoročně veřejně a srozumitelně publikovat kompletní data o úhradách. Chci, aby existoval veřejný registr, kde každý občan transparentně uvidí např. kolik pojišťovna platí za operaci slepého střeva v Novém Městě na Moravě a kolik za stejný výkon platí v Praze.
• Vstoupím do Senátního výboru pro zdravotnictví, kde budu pravidelně „grilovat“ ministra zdravotnictví a ředitele VZP při projednávání úhradových vyhlášek, dokud neskončí diskriminace regionálních nemocnic.
• Jako senátor připravím návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a navrhnu do něj zakotvit povinnost Ministerstva zdravotnictví oddělit platby za infrastrukturu od plateb za samotné výkony, přesně podle nového německého vzoru.
• Budu úzce spolupracovat s krajem (který nemocnice vlastní) a Asociací českých a moravských nemocnic, abychom vytvořili silnou politickou koalici proti nespravedlivému systému.

Cílená podpora rezidenčních míst a stipendií pro nové pediatry a zubaře

Ve Velké Bíteši zůstalo místo dětského lékaře neobsazené tři a půl roku. Tři a půl roku, po které museli rodiče s nemocným dítětem jezdit jinam. Jako starosta vím, co znamená, když v okolních obcích roky chybí pediatr nebo zubař. Navíc na Vysočině je dnes v důchodovém věku už víc než polovina dětských praktiků.

Dobrou zprávou je, že nově mohou zdravotní pojišťovny samy nabízet stipendia budoucím lékařům. Navíc i kraj Vysočina má vlastní stipendijní program. A pak zde máme dotace Ministerstva zdravotnictví na rezidenční místa. Dalo by se říct, že peněz na motivace nových lékařů je dost. Problém je ovšem v tom, že tento systém stipendií a dotací není nijak propojený. Může tak nastat situace, kdy mladí medici sice získají stipendia od pojišťovny nebo kraje, ale daná ordinace nebo klinika, kam mají nastoupit, nedostane od Ministerstva zdravotnictví dotaci na rezidenční místo. Mladí lékaři se ocitnou v pasti, kdy pojišťovna po nich chce splnění závazku, ale ministerstvo jim v daném místě nezaplatí jejich předatestační výcvik.

Co s tím budu dělat?

• Společně s odborníky připravíme návrh zákona, který propojí stipendium s garantovaným rezidenčním místem přímo v regionu. Například když pojišťovna schválí medikovi stipendium pro Žďársko, musí stát automaticky vyčlenit a zjednodušit dotační rezidenční místo pro okresní nemocnici v Novém Městě nebo pro ordinaci ve Velké Bíteši.

Nebát se moderních technologií

Nové technologie do našich ordinací a domovů nepřicházejí proto, aby nahradily lidský kontakt, ale aby chránily naše zdraví a šetřily síly lékařů, sester a pečovatelek, kterých je v našem regionu nedostatek. Jedním z hlavních nástrojů je tzv. telemedicína. Navzdory svému názvu nemá nic společného s televizí. Jedná se o bezpečné propojení pacienta s lékařem na dálku pomocí chytrých přístrojů, jako jsou hodinky s SOS tlačítkem, dálkové tlakoměry nebo domácí EKG. Díky moderním technologiím tak nemusí zejména senioři kvůli banální kontrole absolvovat vyčerpávající cestu do nemocnice. Jejich lékaři mají okamžitý přehled o jejich zdraví a zasáhnou přesně ve chvíli, kdy je to potřeba.

Možná si říkáte, že jde jen o hudbu vzdálené budoucnosti. Pravdou je, že tyto chytré technologie už v Česku úspěšně pomáhají tisícům lidí. Skvělým příkladem je Olomoucko, kde lékaři na dálku hlídají stovky pacientů s nemocným srdcem nebo cukrovkou. Lidé tam mají doma malé digitální pomocníky, kteří sami posílají výsledky měření rovnou do nemocničního dispečinku. Pacienti tak nemusí trávit nekonečné hodiny v přeplněných čekárnách. Podobný pilotní projekt se skvělými ohlasy už běží i přímo u nás na Vysočině, kde telemedicína pomáhá v několika domovech pro seniory. Sestry tam díky ní mohou zdravotní stav klientů okamžitě zkonzultovat s lékařem z krajské nemocnice, aniž by klienta musely stresovat vyčerpávajícím převozem sanitkou.

(zdroj o využití na Vysočině: https://www.kr-vysocina.cz/assets/File.ashx?id_org=450008&id_dokumenty=4136993)

Proč ale moderní technologie ještě nefungují v každé ordinaci? Problém je, že stát sice telemedicínu formálně povolil, ale v praxi ji omezil zastaralými finančními stropy (tzv. limity PURO). V praxi to vede k absurdní situaci. Pokud obvodní lékař začne své pacienty hlídat na dálku, odhalí u nich včas zdravotní rizika a vykáže pojišťovně více odvedené práce, systém ho finančně potrestá za překročení historických tabulek. Čas, který doktor stráví u počítače analýzou dat ze srdečních senzorů svých pacientů, mu tak dnes nikdo nezaplatí. K tomu se navíc přidává naprostý chaos v nákupech softwaru. Menší nemocnice a soukromé ambulance si v dobré víře kupují drahé počítačové programy (pokud se jim na ně vůbec podaří sehnat finance), které spolu ale neumějí komunikovat. Výsledkem je, že sestry v pečovatelských domech musí data z chytrých hodinek klientů složitě přepisovat, namísto toho, aby se hodnoty jedním kliknutím samy bezpečně propsaly přímo do karty lékaře v nemocnici nebo ordinaci. Pokud chceme moderní medicínu v našem regionu skutečně rozjet, musíme tato byrokratická omezení odstranit.

Co s tím budu dělat?

• Zahájím odbornou diskusi s lékaři, zástupci pojišťoven a ministerstva zdravotnictví nad možnostmi legislativních změn, které zdravotním pojišťovnám umožní z jejich fondů prevence a rozvoje přímo hradit náklady na telemedicínský software, šifrované komunikační kanály a licence, nikoliv pouze samotné lékařské úkony. Tyto prostředky budou dotačně cíleny prioritně na regiony s prokázaným nedostatkem personálu.
• Budu iniciovat novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví, která stanoví, že softwarový systém pro nemocnice, ambulance či pobytové sociální služby financovaný z veřejných peněz nebo dotací musí splňovat jednotný národní komunikační standard (architekturu otevřených dat podle evropského rámce EHDS). Tím zajistíme, že se budou data automaticky propisovat mezi systémy poskytovatelů sociální a zdravotní péče.

Sociální a zdravotní služby dostupné i na venkově

Žďársko a Novoměstsko je nádherný region. Ale život na našem venkově s sebou nese i skryté nespravedlnosti. Tou největší je rozevírání nůžek v dostupnosti péče. Zatímco ve velkých městech fungují služby spolehlivě, lidé v menších obcích a odlehlých lokalitách zůstávají často opomíjeni. Nemoc ani stáří si přitom nevybírají pracovní dobu. Přesto drtivá většina pečovatelských služeb a osobních asistencí v našem kraji dnes funguje jen od pondělí do pátku, od sedmi ráno do tří odpoledne.

Uvědomuji si, že poskytování terénních služeb je organizačně i finančně náročnější. Pracovníci tráví více času přejezdy a zajištění pomoci v odlehlejších lokalitách vyžaduje vyšší náklady. Přesto jsem přesvědčen, že by místo bydliště nemělo rozhodovat o tom, zda se senior, osoba se zdravotním postižením nebo rodina v obtížné situaci dostane k potřebné podpoře včas a v dostatečném rozsahu. Podpora dostupnosti služeb na venkově je proto zásadní podmínkou pro zachování kvality života obyvatel regionu.

Co s tím budu dělat?

• V Senátu budu prosazovat úpravu systému financování sociálních služeb tak, aby lépe zohledňoval hustotu osídlení a dopravní dostupnost regionu. Aby obvody s vysokým podílem malých obcí nebyly ve financování systémově znevýhodněné oproti městským oblastem.
• Společně s odborníky připravím legislativní návrh, který určí jasný standard minimální dostupnosti sociálních služeb. Stát musí každému občanovi garantovat, že se k němu základní pomoc dostane včas a v dostatečném rozsahu, bez ohledu na to, kde má trvalé bydliště.
• Budu prosazovat zavedení motivačního finančního nástroje pro ty poskytovatele, kteří zajistí nepřetržitou nebo prodlouženou dostupnost terénních služeb a dokážou je přímo propojit s domácí ošetřovatelskou péčí.
• Zasadím se o snížení administrativní zátěže poskytovatelů sociálních služeb, což povede ke zvýšení jejich dostupnosti. Chci, aby bylo možné legalizovat neformální pečující, a to při zachování nezbytné kvality bez zbytečné byrokracie. Toho lze dosáhnout novelou zákona o sociálních službách, stejně jako tlakem na MPSV, aby upravilo prováděcí vyhlášky a metodické pokyny pro inspekce. Stát má kontrolovat, zda je o klienta v sociálních službách reálně dobře postaráno, a ne kontrolovat, zda má poskytovatel péče správně orazítkovaný formulář.
• Tam, kde se jedné malé obci nevyplatí zaměstnávat vlastního pečovatele, podpořím možnosti mikroregionálního sdílení kapacit – jeden mobilní tým bude efektivně obsluhovat několik obcí najednou. V kraji Vysočina se toto částečně daří pomocí pilotního projektu meziobecní spolupráce. Bohužel ale stále chybí organizační a legislativní podpora ze strany státu. Dále budu prosazovat finanční podporu pro rozvoj svozové dopravy a flexibilních služeb typu „Senior Taxi“.

Podpora rodinných pečujících

Většinu péče o seniory a osoby závislé na pomoci druhých dnes poskytují rodiny. Proto je pro mě osobně důležitým tématem udržitelnost zaměstnání pečujících osob. Jinak řečeno, kdo pečuje o blízkého a zároveň chce zůstat na trhu práce, musí k tomu mít odpovídající podmínky, například dostupné sdílené úvazky a flexibilní formy práce. Ve venkovských oblastech je ale jejich nabídka výrazně nižší než ve městech, a totéž se týká i dalších skupin, například pracujících matek.

Rodinní pečující přitom představují nejvýznamnější pilíř dlouhodobé péče. Přesto často nesou vysokou fyzickou, psychickou i finanční zátěž. S ohledem na stárnutí populace bude význam domácí péče dále růst. Mnoho lidí si přeje zůstat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí, mezi blízkými a ve své komunitě. To však vyžaduje dostupné terénní a odlehčovací služby, kvalitní koordinaci zdravotní a sociální péče a dostatečnou podporu pečujících osob. Investice do dlouhodobé péče není pouze sociální politikou, ale i ekonomicky odpovědným řešením, které pomáhá předcházet nadměrnému tlaku na pobytové služby a zdravotnická zařízení.

Co s tím budu dělat?

• Rodiny potřebují dlouhodobou jistotu, nikoliv nahodilá a nepředvídatelná rozhodnutí vlád. Využiji senátní legislativní iniciativu k podání novely zákona o sociálních službách, která pevně naváže růst příspěvku na péči na inflaci, podobně jako je tomu u důchodů. Tím zajistíme, že podpora rodin bude růst automaticky a nebude rukojmím politikaření.
• Současný čtyřstupňový systém závislosti selhává u lidí s těžkým fyzickým handicapem v produktivním věku. Často jde o lidi, kteří chtějí pracovat, studovat a žít aktivně, ale kvůli rozsahu tělesného omezení potřebují osobního asistenta po většinu dne. Současný IV. stupeň jim náklady na intenzivní osobní asistenci ani zdaleka nepokryje. Navrhnu zavedení 5. stupně příspěvku na péči, aby tito lidé nebyli vězni ve vlastních domovech jen proto, že si nemohou dovolit zaplatit nezbytnou pomoc.
• Zdlouhavé schvalování příspěvků a ošetřovného rodiny vyčerpává. Z pozice senátora budu tlačit na Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), aby zkrátilo lhůty pro posuzování stavu a odstranilo nesmyslnou povinnost opakovaně dokládat trvalá zdravotní postižení, která se již ze své podstaty nemohou zlepšit.
• Jako senátor mohu působit jako přirozený koordinátor v regionu. Propojím vedení Kraje Vysočina, zástupce měst a místních poskytovatelů sociálních služeb k vytvoření ucelené sítě poraden. Rodina, která se ze dne na den ocitne v situaci, kdy musí pečovat o blízkého, zde na jednom místě získá právní rady, psychologickou pomoc i rychlé zprostředkování terénních služeb.
• Aby rodiny zvládly pečovat o své blízké doma co nejdéle, musí vědět, že je v tom stát nenechá. Budu v Senátu prosazovat přímou podporu budování kapacit odlehčovací péče. Když bude pečující rodina vědět, že v případě náhlé krize nebo nemoci samotného pečujícího je lůžko pro jejich dědečka či babičku v regionu okamžitě k dispozici, opadne z nich obrovský psychický tlak.
• Skloubit péči o blízkého a zaměstnání je nesmírně těžké. V rámci schvalování daňových a ekonomických zákonů podpořím legislativní balíčky, které přinesou úlevy a finanční motivace firmám, jež prokazatelně nabídnou sdílené úvazky a flexibilní pracovní dobu lidem s pečovatelskými povinnostmi. Pomůžeme tím udržet rodiny ekonomicky soběstačné a v kontaktu s pracovním prostředím.

Sociálně-zdravotní pomezí a péče o osoby s demencí

Péče o lidi s Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami demence vyžaduje specifický přístup. Tito pacienti a jejich blízcí totiž zpravidla nepotřebují jen sociální služby, jako je pomoc s chodem domácnosti, a nepotřebují jen čistě zdravotní péči. Pro účinnou pomoc je nezbytné oba tyto světy propojit. Vzhledem k tomu, že počet osob s tímto kognitivním onemocněním v celé společnosti roste, bude zajištění plynulé návaznosti služeb jednou z nejvýznamnějších výzev pro náš sociální i zdravotní systém v následujících letech.

Náš kraj v této oblasti dlouhodobě odvádí skvělou práci a patří mezi regiony, které se problematice věnují systematicky. Hledá praktická řešení, zlepšuje koordinaci a využívá moderní technologie. V Česku jsme byli dokonce jedněmi z prvních, kteří úspěšně otestovali průkopnický model užšího propojení sociálních a zdravotních služeb.

Tento osvědčený princip je nyní potřeba přenést do terénních a odlehčovacích služeb. Mým cílem z pozice senátora je pomoci tomuto propojení skrze legislativu i financování. Chci dosáhnout toho, aby rodiny mohly kombinovanou pomoc dostat přímo u nich doma. Jeden proškolený terénní pracovník by tak mohl klientovi pomoci jak s běžnými denními činnostmi, tak se základními zdravotními úkony. Rodiny by nemusely složitě čekat na volnou kapacitu specializované zdravotní sestry, což by přineslo okamžitou a hmatatelnou úlevu všem pečujícím.

Co s tím budu dělat?

• V Senátu podpořím legislativní změny, které terénním pečovatelům umožní legálně a jednoduše provádět u pacienta přímo doma jak sociální pomoc, tak základní ošetřovatelské úkony. Rodina tak nebude muset složitě čekat, až dorazí specializovaná zdravotní sestra kvůli banálnímu zdravotnímu úkonu, který by proškolený terénní pracovník zvládl na místě.
• Budu tlačit na posílení kapacit zdravotnických vzdělávacích institucí. Stát musí koncepčně upřednostnit a finančně podpořit zdravotnické a ošetřovatelské studijní programy a připravit se na demografické výzvy.
• Pomohu zavést pozice koordinátorů péče na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP) v našem regionu. Rodina, která se ocitne v tíživé situaci, už nebude muset sama složitě obcházet úřady a zařizovat sociální dávky, zdravotní péči i pobytové kapacity. Odborník je celým procesem bezpečně provede.
• Využiji svých dlouholetých zkušeností starosty a propojím naše města a obce s úspěšnými projekty z jiných regionů, jako je koncept „obec přátelská demenci“. Tento přístup, který skvěle funguje v Moravskoslezském kraji, pomáhá vzdělávat veřejnost, personál v institucích i místní komunity, jak s lidmi s kognitivním onemocněním správně komunikovat. Vysočina má skvělé základy z pilotních projektů a můžeme tak skvěle navázat.
• Podpořím legislativní změnu, která stanoví jasná pravidla pro propouštění pacientů z lůžkové péče zpět domů. Nemocnice budou mít povinnost zapojit sociálního pracovníka, který rodině s předstihem pomůže zajistit plynulý přechod do domácího prostředí, předá kontakty na terénní služby a nenechá blízké po odchodu z nemocnice bez informací.
• V Senátu se aktivně zapojím do tvorby reforem, které přinesou dlouhodobé a ucelené financování sociálně-zdravotního pomezí. Péče o dlouhodobě nemocné občany už nesmí stát na dočasných dotačních titulech, ale na pevném a předvídatelném provázání rozpočtů zdravotních pojišťoven a státu.
• Při projednávání legislativy zaměřené na podporu bydlení, výstavbu a rozvoj regionální infrastruktury budu navrhovat, aby se tyto státní investiční programy cíleně zaměřovaly také na budování denních stacionářů a odlehčovacích služeb. Chci, aby ministerstva při rozdělování peněz na modernizaci obcí dávala jasnou prioritu projektům, které rozšiřují tyto chybějící kapacity. Na tato místa se dnes často stojí dlouhé fronty.